"Víš," svěřoval se Arthur, "v takovýchhle chvílích, jako třeba když jsem uvězněný ve vogonské přechodové komoře s chlapem z Betelgeuze a čeká mě smrt zadušením v hlubinách kosmu, si vždycky přeju, abych byl poslouchal, co mi maminka říkala, když jsem byl malý."
"Proč? Co ti říkala?"
"Nevím, neposlouchal jsem ji."

 

Kočky idemeeee ...